Vztahy s fanoušky a novináři
Měl jsem besedu s fanoušky. Připravil jsem si na ni prezentaci, abych fanouškům ukázal vývoj v klubu. Trochu mě zarazilo, když besedu „u piva“ s fanoušky pojala MFDNES jako zdroj svých informací. A tak dotazy fanoušků byly okamžitě zaznamenávány. Na besedu jdou fanoušci jako na soukromou akci. Média nebyla pozvána, účastníci akce nebyli předem o účasti novinářů informováni. Novináři měli přístup na akci jako soukromé osoby, nikoliv z titulu své pracovní profese. Beseda s fanoušky v prostorách klubu byla od počátku soukromou akcí, z které nikdo kromě novinářů nepořizoval záznam. Stojíme o přímý kontakt klubu s fanoušky. Při „pokecu u piva“ člověk používá hovorovou řeč a obraty, které by na oficiální akci nepoužil. Je otázka, zda mohu dále pořádat takové besedy? Zda je možno si něco vyříkat jen tak z očí do očí? Žádost, aby akci považoval za soukromou akci šéfredaktor MFDNES nerespektoval. Dodržovat pravidla nepřináší takové výhody jako jejich porušování. Myslím, že účast na besedě s fanoušky podléhá určitým mravním pravidlům. Redakce JL nyní také bude psát o besedě. Je samozřejmé, že když to jedno médium zveřejnilo, nemohou zůstat mimo. Poskytla ale svůj text o soukromé akci klubu k autorizaci. Můj vztah k novinářům ovlivňují a vytvářejí sami novináři. Zkušenost, že se má slova bez mého vědomí objeví v denním tisku je zvláštní a dost bolestivá. Vlastně mohu být novináři nahráván kdykoliv a kdekoliv. Můj souhlas? Vůbec ho nepotřebují. Žádnou žádost od MFDNES jsem nedostal. Naopak jsem sám žádal, marně, aby respektovali besedu s fanoušky. Redakce MFDNES se autorizací textu nenamáhala. Je to o rozdílném přístupu. Sedmá velmoc vlastně nemusí ani žádat o možnost pořizovat záznam. Může všechno. Zvykám si na stálý boj s novináři, kteří porušují základní pravidla slušného jednání.
Článek možná vytváří dojem, že je mezi mnou a redakcí MFDNES všechno v pořádku. Že vztahy jsou urovnány. Od toho se distancuji. Článek MFDNES vznikl bez mé spolupráce, proti mé žádosti o respektování besedy s fanoušky jako soukromé akce.
BS
10.1.2013 11:09
Úspěch krasobruslařek
Dukla Jihlava je i synchronizované krasobruslení. Starlets, jedno z družstev, se vrátily z Mozart Cupu ověšené bronzem. Umění ocenit úspěch, užít si ho a pracovat dál na dalších výsledcích je vlastnost, kterou vás naučí sport. I umění přijímat porážky. Vedle ledního hokeje je to další druh sportu, který vozí do Jihlavy medaile jako ocenění sportovních výsledků. Mám radost z každého mládežnického úspěchu, z každé medaile. Tuhle radost si píšu na blog už proto, abych stále nepsal jen o svých špatných pocitech. Krasobruslařky jsou krásou Dukly Jihlava, už jejich kostýmy jsou o něčem jiném než hokejové dresy. Stojí za to se na ně dívat, stojí za to mít radost z jejich úspěchu. Při tom množství kluků a chlapů na ledě je to příjemné zpestření. Rozhodnutí přijmout oddíl synchronizovaného krasobruslení do DUKLY Jihlava- mládež bylo dobré rozhodnutí. Prospívá jak hokejistům, tak děvčatům. Věřím, že to zpětně pozitivně hodnotí i děvčata. Gratulace k medaili.
BS
1.1.2013 16:21
Zaručené fámy
Někdy nakouknu na diskusní fórum klubu, abych věděl, jaké fámy kolem klubu momentálně kolují. Fáma je menší část pravdy doplněná o větší část nepravdy. A hlasatel fámy má pocit výjimečnosti, exkluzivity. Předkládá exkluzivní fámu s cílem získat posluchače. Fámy vždy byly, jen někdy přesáhnou únosnou mez. Někdy ty fámy jsou vyloženě zlé a složitě se jim brání. Mám i zkušenost, že se pak na jejich základě objeví článek v novinách. Jsem občas i překvapen, co za fámu se objeví a ještě více, že pak tomu i někdo věří. Až po přečtení diskusního fóra, a jednoho emailu, jsem pochopil, že fámě o tom, že někteří hráči si jeli lyžovat, je ochoten někdo i věřit. Hráči musí trenérům předkládat na vědomí lékařské zprávy o zranění nebo nemoci. Předcházet zranění ve sportu můžete sebelíp, ale přesto se stanou. O nemocích platí to samé, prostě přijdou i přes snahu jim předcházet. Pak je tu ještě varianta, že trenéři nemusí hráče dát do základní sestavy. Současné fámy jsou novinkou, jak oslabit tým. A zbavit ho podpory diváků. Jedna fáma nepravdivá? Nevadí, vymyslíme další. Čím víc fám, tím lépe. Nejlépe se fámy produkují anonymně, a pak šup s nimi na klubové fórum nebo ještě lépe do novin. Zajímavé je, že přispěvovatel(ka) šířící fámu o tom, že si hráči jeli zalyžovat, se objevil(a) na diskusním fóru po mém sporu s MFDNES ohledně neobjektivního článku v novinách. Do té doby tam nepřispíval(a). Původním záměrem asi bylo podpořit článek.
Anonym, ať muž, či žena, pracuje v souladu a synchronizovaně s redakcí, nebo využívá situace vytvořené článkem k útokům.
Teď se objevily informace o nákupní ceně hráčů. Je to podobný problém jako s novináři MFDNES: čísla se použijí jako zbraň. MFDNES používá statistiky o dotacích pro různé účely, aby účelově vytvořila pocit, jak je fungování klubu nákladnou záležitostí. Vždy je důležité sledovat, jak jsou čísla postavena a jak podávána v diskusi nebo novinovém článku. Pomíjím, zda jsou pravdivá, či nikoliv, o to anonymním přispěvatelům nejde. Kouzlo čísel a celé statistiky je ve způsobu použití. Je to novinka posledních týdnů, kdy je pomocí statistiky a čísel vyroben problém. A ten problém má postavit fungování klubu do špatného světla. Obchodní čísla o ekonomických transakcích kolují po veřejnosti. Že jde o obchodní tajemství je zřejmé. A tak se anonymní Budíček na klubovém fóru chlubí ukradenými informacemi (opět ponechám stranou, zda jsou pravdivé, či nikoliv). Chrání ho anonymita davu. Rád bych Budíčka poznal osobně, ale toto přání se mi asi nesplní. Ukradené obchodní informace proudí anonymně rovnou k novinářům, pro které jsou "obchodním artiklem". Dodavatele "obchodních informací" chrání novináři jako anonymní zdroje. Naposledy to předvedla MFDNES. Je zvláštní pocit sledovat práci sedmé velmoci s ukradenými informacemi. Vyzrazení obchodního tajemství je smutné, ale sedmá velmoc to považuje za svůj úspěch. Odmítám se smířit s tím, že krást informace se vyplatí.
Vytrvalá anonymní snaha o výrobu problémů je zvláštní, anonymové se stali osobními zpravodaji novinářů. Je zde nápadná shoda dotazů novinářů z MFDNES a anonymního přispěvovatele (přispěvatelky) na klubovém fóru. S novináři, kteří pečlivě anonymy chrání a žádají komentování ukradených informací o ekonomických transakcích, odmítám hovořit. Krádež informace se nemůže vyplácet a nemůže se stát výhodou.
BS
Rád bych také podotknul, že zde uveřejněné názory a pocity jsou pouze a jen mé osobní a nelze je spojovat s oficiálními stanovisky klubu HC Dukla Jihlava.
Věřím, že se vám mé stránky, potažmo názory, budou líbit a že se na ně budete rádi vracet. B.Š.
Chuť moci a privilegované postavení v novinářském světě.
K pochopení podstaty a důvodu článku od slečny Streichsbierové je nutná krátká sondáž do minulosti. Dukla Jihlava je mediálně velmi cenný zdroj informací. Je proto výhodou mít tam svého zpravodaje. To byl případ novinářky MF DNES a iDNES slečny Streichsbierové. Pracovala na Dukle jako PR a zároveň pro MF DNES a iDnes. Rozhodovala o tom, komu a kdy pustí informace, tedy i do konkurenčních novin. Velká výhoda mít vše z první ruky a ovlivňovat informační tok ke konkurenci. Když musela Duklu opustit, redakce MF DNES tak přišla o tento zdroj informací, exklusivitu. Druhá výhoda je finanční. Za stejnou nebo podobnou práci (článek, nebo osa článku, se dá použít na webu i v novinách) inkasujete odměnu dvakrát. Jste placen za stejnou, nebo velmi podobnou práci, ze dvou zdrojů. Jak moc to bylo pro ni cenné, mi potvrdila i slova na rozloučenou. Ve zkratce řečeno mi bylo naznačeno, že mne sestřelí z funkce jednatele.
Následovala řada událostí a tendenční... [ zobrazit celý ]